Zato se snovatci madagaskarskými (Foudia madagascariensis) jsme měli čest hned první den a potkávali jsme je až do odjezdu. Zprvu jsme jen obdivovali, jak jejich červené peří září v přesličnících a palmách, zdáli se nám dost plaší.
Jak vidíte, tak na rozdíl od holoubků či snovačů byli samci snovatců v zeleni velmi nápadní.
V některých palmách už se jejich zbarvení občas i ztrácelo.
První bližší setkání byla jen krátká.
Po týdnu nastal zlom. Snovatcovi z revíru severní části hotelové zahrady se zalíbilo naše občerstvení, a tak se obsloužil. Byl docela důkladný.
V druhém týdnu si nás už vycvičil. Jakmile nás zahlédl na terase, přiletěl, zacvrlikal a čekal, dokud jsme mu nehodili kousíček sušenky nebo pečiva.
"Náš" červenáček hodoval někdy na místě, jindy si kořist odnesl na "svoji" palmu.
Samici jsme vídali jen jednu. Jak vidíte, vypadá podobně jako samice vrabce domácího.
První hnízdo jsme zahlédli v parku Vanilla, druhé bylo spadlé u pláže v Gran Baie.
Snovatci jsou při jeho stavbě ledabylejší než jejich blízcí příbuzní snovači, nejsou ani tak vybíraví, co se materiálu týče. Navíc hnízda neumísťují ho na konci větví, proto dá docela práci je objevit.
Hnízdo z pláže GB je spletené z větviček přesličníku.
Poslední den jsme trávili na hotelové pláži a najednou jsme si všimli, že na palmovém listu nad námi je nějaké hnízdo.
Netrvalo dlouho a ukázal se i "pan domácí". Samičku zřejmě teprve hledal. Snad měl štěstí.
Snovatci jsou podobně jako snovači převážně semenožraví, proto je nezajímá ovoce. Zpěvák není valný, jeho hlas je však nezaměnitelný - ukázka č. 1 a č. 2. Mezi ostatními druhy ptáků nejsou moc oblíbení. Jsou to takoví zlodějíčci, přiletí, popadnou úlovek jiných ptáků a jsou pryč. To je možná důvod, proč je ostatní hned vyhánějí.
Stejně jako majny a bulbulové nejsou snovači na Mauriciu původním druhem. Jsou považováni za významné zemědělské škůdce především tam, kde se pěstuje rýže.
